Výňatek

Neumělecký text

Nejznámější postavou Snu noci svatojánské je bezesporu Puk, většinou opět idealizovaný neposedný skřítek z říše elfů. Na svérázného vtipálka mají v Divadle Komedie náhled naštěstí zcela jiný. Vychází z toho androgynické polozvíře s výrazně stylizovaným pohybem, které zazpívá dobový šlágr a až pak se z něj stane ten zosnovatel zápletkové motanice. Magickou šťávu z violky lásky nakape do nesprávných očí a i když se Oberon za to na něj zlobí, vtipálek Puk se z těch omylů těší. Klubkovu proměnu v osla, se kterým pak obcuje očarovaná Titánie, zařídí Puk se zalíbením největším. (Klubko má mít jen oslí hlavu, zde však je chlupatým oslem celý.) A v závěru Puk zametá nejen tradičním koštětem, ale má zároveň i "odklízecí" lopatu. Sen noci svatojánské v Divadle Komedie je hrou jednotlivostí, které snad ani neaspirují na ucelený tvar. Téma inscenace je tedy spíše originální interpretace, je to takový experimentální sen o Snu - s krásnou „Ukolébavkou pro víly”.